A hned následující týden po výletu do Itálie jsme v pátek 4.5.2012 vyrazili poznávat moravské hory a památky. Chtěla jsem napsat české, ale to by nebylo úplně přesné. Cíl naší cesty byly BESKYDY, přesněji Prostřední Bečva, kde jsme měli základnu. Byly jsme ubytovaní v dřevěných jednopatrových srubech. Do patra tedy pesani nevylezli, ani jsme to po nich nechtěli. Dole bylo spousta místa. Tam by se vlkodávků vešlo daleko víc. 
My jsme to z Jižních Čech měli asi nejdále, přijeli jsme hodně pozdě v noci. Cesta probíhala celkem v pohodě, ale asi 50 km před cíle začalo pršet. Naštěstí než jsme dojeli na místo, už jen lehce mžilo. Tak jsme vybalili, vyvenčili Bráju s Peggynkou a dali jim večeři a po dlouhé cestě šli na kutě. Seznamování s ostatními pesany jsme nechali na ráno. Já s Milanem jsme na uvítanou dostali večeři, pořádný grilovaný steak, který byl vynikající. Chvíli jsme poseděli a po dlouhém dni jsme následovali naše pesánky a šli spát.
Většina pejskařů jsou ranní ptáčata a tak jsme se mezi pátou a šestou hodinou ranní začali potkávat při ranním venčení. Psí snídaně tak proběhla už kolem šesté a společná člověčí snídaně byla domluvena na osmou, ale u ní asistovali i pesani, co kdyby náhodou něco spadlo ze stolu!!! Nejdůležitější bylo, že nepršelo!!!! Při snídani jsme domluvili program na sobotu – cílem byly Pustevny. Dali jsme si oběd. A to ještě Štefi dojel do Prostřední Bečvy pro čerstvé pstruhy, aby večer bylo něco k večeři a ještě je stačil naložit. Po domluvě jsme se rozhodli vyrazit až odpoledne. Usoudili jsme, že je na naše mazlíky horko. Na Pustevny jsme vyrazili asi ve tři hodiny odpoledne. A udělali jsme dobře, trochu se zatáhla obloha, ochladilo se, ale nepršelo. A taky už na cestě nebylo tolik lidí, tak jsme mohli i pesani vypustit na volno. To byla paráda. Z čeho jsem já osobně měla největší radost? Z dospělých pesanů, dva pětiletí a jeden tříletý a ani jeden nevrčel, neútočil, nestartoval na ty ostatní psy. Byl to parádní výlet. 
A naše Peggy jako jediná, i když ne úplně dospělá fena, si celou smečku docela dobře šéfovala. A vše super fungovalo!!! Zpět na základnu jsme se vrátili okolo sedmé a začala se připravovat večeře jak pro pesany, tak pro nás. U pesanů to bylo jednodušší, dostali do misek granulky. Pro nás lidičky to trvalo trošku déle, ale grilování se ujal Štefi a Jirka. A připravili opravdovou lahůdku: grilované pstruhy na bylinkách. Mňam!!! Jednu nevýhodu to mělo: začalo pršet!!! Tak jsme doufali, že do rána to přestane. Ještě chvíli jsme poseděli, povídali o všem možném, ale hlavně o našich pesanech, o kom jiném, ne?
Druhý den ráno jsme se vzbudili do slunečného dne. Při snídani jsme se domluvili na programu a tentokrát jsme vyrazili na Soláň. Udělali jsme si krásnou procházku uprostřed beskydských lesů. Největší obavy jsem měla o štěňátka: malou Summy a Gorbíka, ale i o našeho Bráju, který má operované koleno. Všichni tři to zvládli na jedničku. Cesta nebyla naštěstí nijak moc náročná, a v lese byl chládek. Vrátili jsme se na základnu a všem byl nařízen odpolední klid. Všichni jsme si odpočinuli, navečer jsme se ještě prošli po kempu a večer jsme šli do místní restaurace okusit tradiční baštu a místní pivko. V hospůdce se dokonce i hrálo, takže někteří vydrželi docela dlouho.
V pondělí po ranním venčení a snídani jsme vyrazili do Rožnova pod Radhoštěm navštívit Skanzen. Pesani sice museli být na vodítku a s náhubkem, ale to nevadilo. Náhubky jsme stejně pak sundali, jen to vodítko jim prostě zůstalo. Bylo třeba, protože se po Skanzenu potulovala všechna možná domácí zvířátka kromě oslíka, který byl v ohradě. Oslík měl u našich pesanů největší úspěch, hlavně u našeho Brianka. Pokaždé, když jsme od něho odcházeli, se oslík statečné rozhýkal, jako by říkal : Neodcházejte, zůstaňte!!! Samotnému je mi tu smutno!!! Brája byl z oslíka nadšený. Naštěstí nepršelo, ale bylo zataženo, takže počasí pro pesany úplně ideální. Vrátili jsme se z výletu na základnu. Večer jsme zase poseděli, povídali si a bylo nám smutno, že super víkend je u konce!!!
V úterý jsme sbalili, poklidili sruby, odjeli jsme do nedaleké koliby na oběd a pak jsme se rozjeli na všechny strany k domovu.
Moc děkuji za skvěle prožitý víkend.
Štefi, Jarčo, Jirko, Lucko, Milane, Pepo, Radko a Zuzko bylo to skvělé a už teď se těším na další společné setkání!!!
Fotky jsou zveřejněny na FB.
Přišel další víkend a další akce. Tentokrát každoroční sjezd Soudného potoka. Už ani nevím kolikátý je to ročník, ale koná se od doby, co byly dcerky malé, ještě navštěvovali základní školu. Dneska jsou obě dcery Katka i Kája dospělé a stejně se této akce zúčastní spolu s námi rodiči, našimi kamarády a teď už i jejich kamarády. Jsou tady promíchány dvě generace a vše je úplně v pořádku.
Lodičky nám půjčuje Půjčovna lodí a raftů TITANIC a už spoustu let těmto loďkám říkáme NEPOTOPITELNÉ lodě TITANIC.
Každý rok se začíná na mostě mezi vesničkami Hlavatce a Lékařova Lhota okolo 12 hodiny polední. Jako každoročně máme zpoždění, ale je sranda, a tak to má být. Těžko se odhaduje, jestli bude v Soudném potoce dost vody nebo ne. Před pár lety voda vůbec nebyla a tak se buď loďky koníčkovali v potoce a nebo po břehu. I po letech se na to vzpomíná a vždycky se dost nasmějeme. Každý ročník má svoje téma. Pár témat, co si pamatuji: astronauti a kosmonauti, mafiáni, kelti, zdravotní sestřičky, a letos to byly spermie. 
Mým hlavním úkolem je jet kolem potoka a poskytovat záchranu promočených, hladových nebo žíznivých účastníků. Takže moje autíčko je vždy naloženo všemi možnými zásobami, od oblečení, buřtů, pivka apod. 
Největší sranda je, že již počtvrté s námi jezdí i Brianek ( všichni ví, kdo to je) a od loňska i malá Peggy a tak kufr v autě je obsazen pesany. Moje holky říkají, my máme tak velké auto, ale stejně se nám do auta nevejde moc věcí, protože kufr je obsazen. Vlkodávci mají vzadu super prostor a pohodlí a my se mačkáme s taškami na klíně. To ale vůbec není spravedlivé!!!
Letos sice voda celkem byla, ale zase nebylo počasí. Nikdo ale tuto tradiční akcičku neodvolal, všichni se na ní moc těší. Všechny ročníky zatím proběhly bez nějakého většího úrazu, jen asi před pěti šesti lety se povedlo mé drahé polovičce skočit v cíli z mostu a dopadl tak špatně, že skočil na kámen ve vodě a zlomil si patu. Až do téhle chvíle jsem netušila, že i pata se dá zlomit. Dneska už je vše v pořádku, i když Milánek trošku kulhá. Na mostě od té doby je cedule : Mákův most a „ Jak žil tak skočil léta páně…“
Letošní ročník skončil a už se plánuje další a začíná to tím, že se musí vymyslet nějaké super téma!!!!
Vodáci ahoj!!!
Vodě zdar!!!
Ve dnech od 25.8.2012 do 2.9.2012 jsme strávili naší dovolenou opět v kempu Slunečnice.
Byla to super dovolená. Počasí nám celkem vyšlo, nebylo moc velké horko, ani nám zas
tolik nepršelo. Prostě takové ideální psí počasí.
Tentokrát si naši pejsci i páníčci vyzkoušeli agility XXL, byl zde speciálně vytvořený tunel pro naše obříky.
I kladina byla širší a nižší, prostě vše nejlepší a nejbezpečnější pro naše mazlíky.
Sotva skončila dovolená, už se nemůžeme dočkat na další léto a již šesté setkání na Slunečnici.
Relax Camp Slunečnice
Termín: 20.8. - 28.8.2011
Web: www.relaxcamp.cz
Telefon: 
+420 602 224 488 Střížovice - Vlčice 378 53 Strmilov
Chorvatsko – dovolená s pejsky
V polovině září jsme se vypravili na dovolenou do Chorvatska. Zúčastnila se naše partička 6ti dvounožců a 4 čtvernožců.
Vyrazili jsme v pátek večer, abychom do cílového místa dorazili během dopoledne. Cílem byl kemp LIVADA v městečku Sveti Filip i Jakov.
Dojeli jsme na místo po desáté hodině dopoledne. A už bylo horko.
V kempu nebyli jen naši vlkodávkové, ale i jiní např. saluki, italští chrtíci, vhipeti, kníračka, labrador, ovčanda, lajka a border kolie a samozřejmě vlkodavky majitelky kempu, celkem 23 pesanů.
Na vycházky se chodilo brzy dopoledne a pozdě večer, když už nebylo takové horko.
Všude jsme budili velkou pozornost.
První setkání s mořem bylo pro pesany dost zvláštní. " Ta voda není sladká, je jiná a nedá se pít" To byla pro mazlíky docela zrada. Měla jsem obavy, že po první zkušenosti se slanou vodou nebudou chtít do vody.
Zmýlila jsem se, voda se jim moc líbila. Nebáli se a plavali všichni, ne moc dlouho a daleko, ale plavali.
Nejvíce se jim líbilo, když páníci s nimi řádili ve vodě.
Ve fotogalerii je pár foteček z dovolené v Chorvatsku.
Ve čtvrtek 27.října jsme se vypravili s našimi lidskými a psími kamarády na další výlet.
Tentokrát byli naším cílem KRKONOŠE, přesněji řečeno HARRRACHOV.
Byli jsme ubytováni v hotelu KAROLÍNA, ve kterém neměli nic proti pejskům. Samozřejmě, že jsme byli opět středem pozornosti.
V pátek dopoledne jsme se šli podívat po okolí. Nejdříve jsme zamířili na bobovou dráhu. Původně jsem nechtěla ani slyšet, že bych do bobu nasedla, ale přemluvili mně a tak jsem jela. Podruhé už jsem ale nejela.
Pak jsme zamířili podívat na harrachovské skokanské můstky. Pohled zezdola byl úžasný. A což potom zeshora. A to chtěli zjistit naši dva odvážní chlapi. Milan a Štefan se vydali nahoru. Když jsme na ně koukali zezdola, jakoby se plazili nahoru. Šplhali na ten největší můstek v Harrachově (K185).
A naše divoženka (Peggy) se rozhodla, že je bude následovat. Nakonec jsem si pro ní musela došplhat tak do třetiny můstku, abych jí dostala dolů.
Nevěděli jsme, kdy se naši odvážlivci vrátí zpátek, tak jsme šli pomalu zpátky a zašli jsme do nejbližší hospůdky na něco dobrého. Horolezci se vrátili asi po hodince a samozřejmě zamířili do první hospody, jak jsme předpokládali a pivko v nich jen zasyčelo. najedli jsme se a pesani si trochu odpočinuli.
Pak jsme vyrazili pomalu zpět na hotel. V pět hodin nás čekala vířivka. Pesánci byli dost unaveni, dostali nabaštit a usnuli. Po vířivce jsme lehce vyvenčili naše mazlíky ani se jim moc nechtělo z vyhřátého pelíšku. Takže honem rychle zase spinkat. My jsme zašli na večeři a pivko.
Druhý den byly naším cílem Mumlavské vodopády. Okolí vodopádů bylo úžasné, ale na můj vkus tam bylo moc lidí. Zpátky jsem se vraceli jinou cestou, nešli jsme kolem vody, ale lesem a tady už nebylo tolik lidí a to se mi moc líbilo. Na hotel jsme se vrátili kolem čtvrté hodiny. Trochu jsme si odpočinuli, vyvenčili pesany a šli na večeři. Tentokrát jsme se moc nezdrželi, byli jsme dost unavení.
V neděli ráno jsme museli do 10 hodin vyklidit pokoj a tak jsme se pomalu začali chystat na cestu domu. Ještě jsme se prošli po Harrachově, zašli jsme se podívat do prodejny skla, koupili domů něco na památku a okolo 12 hodiny jsme se rozjeli do našich domovů.
Domů jsme dorazili okolo 17 hodiny s dobrým pocitem, že se nám zase povedl víkend.
Radko, Pepo, Jarčo a Štefi, díky!!!!
Tak už zase máme po setkání na Slunečnici.
S Brájou jsme se zúčastnili již po čtvrté a s Peggynkou podruhé. A zase to bylo super. Setkali jsme se se starými člověčími i psími kamarády, potkali a seznámili jsme se s novými dvounohými a čtvernohými kamarády. Užili jsme si vycházek po polích a po lesích v okolí. Skvělé bylo to, že na okolních polích bylo již strniště a pesani tam pořádali honičky a závody v hrabání. Úžasné bylo koupání v Ratmírovském rybníce. Byl nádherný pohled na vlkodávky, kteří ve vodě připomínali přerostlé vydry. Od těch nejmenších i po ty, co se vodě zdaleka vyhýbali, si nenechali ujít příjemné ochlazení. Oproti loňsku, kdy rostly houby všude, jsme letos nenašli skoro nic. Loni jsme měli houbový týden a letos jsme zase společně kuchtili palačinky nebo švestkové knedlíky a po večerech se grilovalo kuřecí, vepřové a letos dokonce jsme zkusili na ohni upéct ryby. Ani na špekáčky a pečené brambory ve žhavém popelu jsme nezapomněli. Každé ráno jsme vstávali na psí školku, kde jsme procvičovali snad vše, co se dá. Od socializace, přes vystavování, trimování a úpravu psů, zkoušeli jsme i agility. Super bylo povídání s panem Karáskem o canisterapii a zjistili jsme, že většina pesanů by splnila canisterapeutické zkoušky kromě aportu. To teda našim mazlíkům moc nešlo. Ale vše se dá dopilovat a doučit, tedy i ten aport. Velmi zajímavá byla také přednáška pana doktora Fichtela, dozvěděli jsme spoustu informací o prevenci, čištění a nemocech zubů. Určitě za všechny můžu napsat, že se těšíme další přednášky. Hned v neděli se konal svod a bonitace, která proběhla v pohodě a v klidu. Vše probíhalo a proběhlo bez nějakého zádrhelu. Zároveň bych chtěla poděkovat panu doktoru Šubrtovi, který na bonitaci provedl veterinární dozor. S každým majitelem prohodil pár slov, podrbal pesany i poradil ohledně očkování, prevence atd. I majitelé měli pár dotazů, na které velmi rád, ochotně a odborně odpověděl. Chtěla bych poděkovat všem, kteří byli na Slunečnici, za velmi hezký a pohodový týden. A už teď se těším na další setkání na Slunečnici 2012.
Tak už se nám zase blíží setkání s irskými vlkodavy a jejich páníčky.
Již po čtvrté se sejdeme v Relax Campu Slunečnice u Ratmírovského rybníku u obce Vlčice.
Setkání začne 20.8.2011 a skončí 27.8.2011.
Už se moc těšíme na setkání s dvouhohými i čtvernohými přáteli.
Výlet do Prahy
V pátek 5.srpna jsme si udělali výlet do Prahy. Navštívili jsme Sýkorky s Baltíkem.
Ještě v pátek večer jsme se prošli večerní Prahou. Viděli jsme nádherně osvícenou Petřínskou rozhlednu.
A v sobotu jsme vyrazili na návštěvu do pražské ZOO, vzali jsme sebou i všechny naše pesany:
Baltíka, Bráju, Peggynku a Astorku. Takže se zúčastnilo 5 dvounožců a čtyři čtvernožci.
Sotva jsme vstoupili do ZOO, tak jsme si připadali jako další expozice. Ale bylo to úžasné.
V neděli jsme si šli projít park kolem Štefánikovy hvězdárny, kde kvetly nádherné růže. A pakzačalo pršet.
Pár foteček z výletu je umístěno ve fotogalerii.
Až do neděle odpoledne nám počasí vydrželo.
Byl to úžasný víkend.
Díky Sýkorky.