Historie IW
O Irském psu pradávných časů se povídá mnoho, jsou to však více legendy a mýty, než fakta. Ať už je pravda kdekoli jsou tyto legendy obdivuhodné a fascinující. Jméno Irský vlkodav se začalo používat mnohem později, dříve se užívalo názvů: Velký pes, Vlčí pes, Irský pes, Keltský pes, pes válečný.
V nejranějším období starého Irska byl vlkodav opravdu využíván k boji a ochraně majetku, pouze králové a šlechta měla právo toto plemeno vlastnit. Vlkodav se také využíval při lovu vysoké zvěře, divokých prasat a vlků, kde vynikal svou hbitostí, velikostí a využíval velmi silných drápů. Tehdejší psi rozhodně nebyli ,,něžnými obry“ jako dnes, při ochraně majetku i stád si počínali velice neohroženě, zuřivě napadali každého vetřelce. Svého pána však bez výhrad ctili a bránili, kdykoliv odhodláni položit za něj svůj život. Vlkodav byl neobyčejně ceněn právě pro svoji sílu, neohroženost, věrnost a oddanost.
Ve světe se o Irském psu dobře vědělo právě díky rychle se šířícím mýtům a pověrám, které jeho povahu i dovednost ještě zveličovaly a začal být velmi žádaný. V 16. a 17. století se stal vlkodav oblíbeným dárkem královských a urozených rodin mnoha zemí. Tím došlo v Irsku k obrovskému úbytku těchto psů a v roce 1652 byl vyhlášen zákaz vývozu psa z Irska.
Oliver Goldsmith o nich v roce 1770 v Animated Nature napsal: "Posledním a nejúžasnějším druhem o kterém se zmíním je velký Irský Vlkodav, který může být právem pokládán za první rasu mezi psi...vypěstován pro domy mocných...ve svém vzhledu je neobyčejně krásný a vznešený, je největším plemenem, které lze na světe spatřit...dnes již téměř vymizeli a lze je jen velmi těžko potkat."
Charakter IW
Irský vlkodav se už nevyužívá k loveckým účelům, jak tomu bylo dříve, dnes je ceněn zejména pro svou mírnou přátelskou povahu, vyrovnanost a rozvážnost. Stal se dokonalým společníkem, velmi miluje svého pána a celou jeho rodinu.
Oddanost a věrnost je jedním z jeho hlavních charakterových rysů. Pokud jsou v rodině děti, dokáže se k nim i přes svou ohromnou výšku a mohutnost chovat velmi jemně, citlivě a obratně. Rozhodně nemusíme mít strach, že by se dětmi nechal vyprovokovat k útoku, jejich počínání většinou snáší s nadhledem a klidem, pokud ho začnou obtěžovat, prostě odejde do ústraní. Dětem je ale nutno vysvětlit, že když chce mít klid, nemohou jej vyrušovat.
Při správné výchově je z vlkodava v dospělosti bezproblémový společník, s kterým můžete vyrazit jak do přírody, tak i do rušných městských ulic. Dokáže se přizpůsobit téměř každému prostředí, v první řadě stojí o přítomnost svého pána. U rodinného domku se zahradou se vlkodav uplatní jako výborný hlídač. Při ochraně osob a majetku si počíná neohroženě, rozvážně, vědom si své síly. Tu ovšem uplatní až v krajním případě, většinou ani zbytečně neštěká. Případného útočníka odradí už jen varovné zavrčení či zaštěkání a impozantní vzhled vlkodava.
V žádném případě nerozvíjejte cíleně u vlkodava agresivitu! Dle standardu je příliš agresivní pes nežádoucí a toto může vést k vyřazení jedince z chovu! Vlkodav je přirozeně inteligentní a sám rozpozná, kdy je třeba zaútočit. Běžným cvikům se učí poměrně rychle a nevyhledává záminky pro nesplnění povelu.
S jinými domácími zvířaty se snáší většinou dobře, ovšem měl by být na ně zvyklý od štěněte.
Výchova IW
Na příchod nového společníka bychom se měli dostatečně připravit. Především si určíme, kde bude štěně "bydlet", zda venku nebo doma. Pro vytvoření správného vztahu mezi rodinou a psem je lepší štěně ponechat aspoň prvních pár týdnů doma a pak je postupně zvykat na venkovní boudu či kotec. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že si štěně venku zvyká velice dobře a rychle, líbí se mu tam, ale přesto se rádo vrací třeba na noc domů ke své "smečce". Rozhodně to není od věci, štěně se tak naučí správným návykům jak venku, tak v bytě. Tím se hlavně vyhneme problémům, kdy se pes zvyklý pouze venku neumí v bytě chovat a devastuje veškeré zařízení.
Většina malých vlkodávků přímo zbožňuje dřevo, tudíž se mu zdá náš nábytek jako nejvhodnější předmět na okousávání. Vybereme tedy klidné místo chráněné před průvanem, tam umístíme psí pelíšek a v jeho blízkosti umístíme misku s vodou, aby jí mělo štěně neustále k dispozici.
Nezapomeňte zavčasu uklidit všechny nebezpečné věci, jako čistící prostředky, chemikálie, elektrické kabely apod. Naopak opatříme velké množství různých hraček, které štěně zabaví. Pozor ovšem na těžké hračky, jejichž nošením si může mladý pes poškodit skus. Nikdy nezapomínejte na to, že hra je pro štěně velmi důležitá, mladý pes se lépe v rodině socializuje a hlavně: když si hraje, nezlobí.
Nesmíme však zapomínat, že doba aktivity malých štěňat je krátká a po ní následuje spánek, který štěněti nikdy nenarušujte! Jakmile začne být štěně unavené, odvedeme ho na pelíšek, hladíme ho a zdůrazňujeme slovo "místo“. Tím natrénujeme povel, na který se má pes sám odebrat na pelech.
Od počátku se snažíme vést štěně k čistotě. Samozřejmě se čas od času stane nehoda v podobě loužičky nebo hromádky. Štěně většinou vykonává svou potřebu ihned po probuzení, je tedy zapotřebí štěně hlídat a zavčasu ho vyvést ven a po "akci“ jej hodně pochválit. Když ale přijdeme už "k hotovému“, přivedeme pejska k onomu místu, ukážeme mu co se nám nelíbí a přiměřeně pokáráme (fuj, nesmíš!). Nikdy štěně netrestáme bitím! S některým jedincem může být po této stránce práce větší, většina štěňat však rychle pochopí, co se od nich žádá, proto nepokoušíme jejich důvěru bitím. Naopak, jakmile štěně použije správné místo, pochválíme ho. Toto pravidlo platí i v další výchově. Vždy je třeba odhadnout míru pokárání. Tam, kde nepomůže napomenutí, přistoupíme k ráznějšímu trestu, nejlépe k vytahání za kůži za krkem, tak štěně trestá i fena.
U starších psů se nám osvědčilo chycení za chlupy pod tlamou a rázné pokárání, věřte, stačí to. Potrestání ovšem musí přijít bezprostředně po činu, jinak je trestání úplně zbytečné.
Vlkodav je veliké zvíře, ovšem velmi citlivé, u kterého vlídné slovo spojené s pochvalou zmůže víc, než tvrdá síla. Výcvik v podobě drilu není pro chrta to pravé, je lépe ho všemu naučit hrou, pevnou rukou a hlavně důsledností! Pro IW je důležitý pohyb, proto se spousta majitelů se svým psem zabývá coursingem (běh za návnadou v terénu), ale také canisterapií apod.
Výživa IW
U obřích plemen je velmi závažná otázka růstu, což je velmi důležité pro jejich další kvalitní život. Pod pojmem růst si nepředstavujme pouze dosažení co největší výšky. Nezbytné je správné utváření všech tělesných partií a jejich vzájemná vyváženost. Vlkodav dospívá poměrně pozdě – 2 roky, proto je musíme být trpěliví a dopřát psu čas.
Správný růst je závislý na kvalitní stravě a tělesné aktivitě. Nepřiměřená fyzická zátěž může u malého štěněte vyvolat růstové problémy, proto je lépe ponechat jej, aby si sportovní aktivitu dávkovalo samo. Malý vlkodávek má plno práce uzvednout se a srovnat všechny tlapky, aby mu "to chodilo a běhalo", své tělo se učí ovládat postupně. To ovšem neznamená, že štěně nemůže nic.
Pro malé štěně je vhodná hra s hračkou, se psími kolegy nebo příjemná procházka. Často se můžeme setkat s nevyváženým růstem psa (čelisti, přední a zadní část těla, větší klouby a chrupavčité přechody), není nutné se znepokojovat, většinou se tělo (při dodržení správných zásad výživy) časem srovná.
Důvodem ke znepokojení jsou ale začínající prošlapy v zápěstí, měkká otevřená tlapka, křivé přední nebo zadní končetiny, namáhavá chůze nebo projevy bolesti při pohybu a kulhání. Při zpozorování některého z těchto příznaků je nutné konzultovat stav s veterinářem! Většinou se jedná o projev onemocnění z nesprávné výživy!
Výživa štěňat obřích plemen je opravdu velmu důležitá a nesmíme ji podcenit. Zda zvolíme stravu domácí či kompletní ve formě konzerv a granulí je na každém z nás.
Oba způsoby mají podle mě své pro i proti. Krmit psa kompletní komerční stravou – granulemi má nesporně několik výhod. Je to krmivo vyvážené a krmit s ním je nenáročné, hlavně co se týče času. Na trhu dnes existuje dostatek kompletních krmiv, z kterých si vybereme přesně konkrétní variantu, určenou pro našeho psa (velikost, věk apod.).
Pro štěně IW zakoupíme granule určené pro štěňata obřích plemen, které jsou svým složením zaměřeny právě na pomalejší rovnoměrný růst. Později krmíme granulemi určenými pro juniory a nakonec pro dospělá zvířata, vždy by však měly být určeny pro obří plemena.
Pozor: velké problémy mohou nastat, budete-li psa překrmovat vysokoenergetickou stravou v domění, že ho vykrmíte do neuvěřitelné výšky a mohutnosti!!! To je hrubá chyba a OBROVSKÝ omyl!!!
Ne vždy je "to nejlepší a co nejvíc" také nejrozumnější. To platí také o přehnaném přidávání vitamínů (převážně vápníku), toto počínání pak končí velkými zdravotními problémy psa, často nenapravitelnými.
Mohutnost a hlavně výška psa je z převážné části dána geneticky. Na trhu dnes existují varianty krmiv pro psy s fyzickou zátěží, pro březí a kojící feny, pro seniory i krmiva dietní. U krmiv je dobré sledovat obsah jednotlivých živin, vitamínů, minerálů a také dávkování, všechno toto musí být uveden na obalu. Proto se také doporučuje kupovat celé originál balení, ne vážené. Nikdy nekupujte krmiva neoznačená, bez uvedeného složení nebo bez vyznačení data spotřeby a výroby. Používejte raději krmiva renomovaných výrobců, kteří garantují záruku serióznosti a požadované kvality. Těchto výrobců je dnes opravdu nepřeberné množství, každý si bez problémů vybere přesně ten typ, který odpovídá věku, zátěži a momentální kondici vašeho psa.
Rozhodneme-li se krmit psa domácí stravou, musíme počítat s náročnější přípravou krmiva, ovšem ani tento způsob krmení není úplně od věci. Štěně se naučí přijímat i jinou stravu, žvýkat, trhat, což je dobré pro správný vývoj chrupu a čelistí. Hlavní denní dávka by se měla vždy skládat z masa (ať už vařeného či syrového), zeleniny a přílohy (vločky, rýže, těstoviny apod.) Můžeme podávat i vejce, sýry, mléko, ovoce apod., pozor: pomalu zvykáme!
Ať už zvolíme kteroukoli z variant výživy, musíme mít na paměti několik zásadních pravidel:
1) Množství a kvalita krmiva se řídí věkem, zátěží a momentální kondicí psa.
2) Krmná dávka musí vždy obsahovat správné množství a vyrovnaný poměr minerálů, hlavně vápníku a fosforu (1,8:1), vitamínů a stopových prvků.
3) Krmíme raději 2x denně v menších dávkách, z čehož jedna dávka je vždy hlavní, zpravidla večer. Štěňata krmíme častěji.
4) Misku s krmením pokládáme na vyvýšené místo, minimálně do úrovně hrudníku psa.
5) Po krmení necháváme psa cca 2 hodiny v naprostém klidu, nedovolíme mu skákat, běhat apod. Je dobré na to zvykat psa od mládí. Hrozí tu totiž velice nebezpečné riziko přetočení žaludku – torze!!!
6) Krmení podáváme vlažné – ani horké ani studené.
7) Pes musí mít stálý přístup k pitné vodě, zvláště krmíme-li granulemi úplně suchými. Je dobré zvyknout psa na granule, které předem trochu namočíme, částečně tím předcházíme zmíněné torzi žaludku.
Jak už bylo několikrát zmíněno, výživa štěněte IW je nesmírně podstatná a určuje podobu a stavbu kostry pro celý jeho život, proto ji věnujme náležitou pozornost. Pro vývoj kosterní soustavy je nejdůležitějším obdobím prvních 7 měsíců věku. Co pes v tomto věku zamešká, často už nikdy nedožene. Množství stravy je v této době nejvyšší, postupně se nároky na objem přepočítané na procento živé váhy psa snižují. Veškeré nároky na příjem proteinů, cukrů, minerálů a dalších živin jsou u rostoucího psa přibližně 2x vyšší než u dospělého. Je ovšem zapotřebí brát v úvahu individualitu každého jedince.
Není dobré, aby si vlkodav v období růstu vytvářel velkou tukovou zásobu! Je lepší udržovat psa lehčího, ale s pevnou kostrou. Přílišná hmotnost zatěžuje dosud ne plně vyvinutou kostru a způsobuje její deformace. Pro zdárný a zdravý vývoj chrupavek se doporučuje přidávat do krmiva potravinovou želatinu.)
Zdraví
Všichni toužíme, mít psa krásného a hlavně zdravého. Aby se naše přání vyplnilo, musíme se o to přičinit. Žádný pes se nespokojí jen s plným žaludkem, musíme dbát i o jeho psychiku. Vlkodav je nejšťastnější v přítomnosti svého pána, proto bychom si měli denně najít chvíli, kdy se věnujeme pouze jemu. Věřte, mnohonásobně nám to vrátí svou láskou a oddaností. Je pravdou, že několikadenní krátké pomazlení udělá psu větší radost, než dvouhodinová procházka, po které jej zavřeme do kotce. Ne, že by pohyb nebyl pro psa důležitý, ale mluvíme nyní o psychice. Pes musí být prostě spokojený a šťastný a je na nás, aby takový byl.
Samozřejmostí je i zdravotní stav psa po fyzické stránce. Preventivním opatřením proti chorobám je nepochybně očkování a také odčervení.
ODČERVENÍ
Napadení psa vnitřními parazity je bohužel velmi časté a může k němu dojít buď pozřením potravy s přítomnými zárodky nebo přes mezihostitele (blechy). Přítomnost těchto parazitů v těle má nepříznivý vliv na organismus psa, neboť dochází k úbytku živin v těle, k mechanickému poškození střevní výstélky a také k otravě organismu toxiny, které parazité produkují.
Mezi projevy začervení patří úbytek váhy, zpomalení růstu u štěňat, zvětšování dutiny břišní, nechutenství, zvracení, zhoršení kvality srsti, přítomnost larev a vajíček v trusu. Prevencí je pravidelná kontrola trusu, při pozitivním nálezu podání odčervovacího prostředku.
Odčervení se doporučuje provádět 4x ročně, zvláště, žije-li pes venku nebo přijde-li do styku s jinými domácími zvířaty. Nezbytné je odčervení feny před krytím a následně po laktaci. Štěňata se odčervují poprvé v druhém týdnu života. Neporučuje se, používat stále stejný odčervovací prostředek, lépe je různé preparáty střídat, nesnižuje se tím kvalita účinku. Odčervovací látku vždy předepisuje veterinář (u malých štěňat i aplikuje).
OČKOVÁNÍ
Pravidelné očkování proti infekčním chorobám je nedílnou součástí péče o zdraví našeho psa. Způsoby a termíny očkování určí výhradně veterinář, důležitý je především úvodní cyklus vakcinace do půl roku života psa, po které následuje každoroční přeočkování. Očkovací schéma se může u různých veterinářů lišit, proto je vhodné očkovat vždy u stejného veterináře. Psa očkujeme odčerveného, bez jakýchkoliv příznaků onemocnění (průjem, teplota, výtok z nosu či očí, zvracení, nechutenství apod.), feny mimo hárání. Po vakcinaci psa fyzicky nezatěžujeme.
Pozor: Očkování proti vzteklině je povinné!
Nesmíme zapomenout na pravidelné čištění uší. Do zvukovodu není dobré nijak zasahovat, mají samočistící funkci a přebytečný maz se zachytí v ušních boltcích. Ty by se měli očistit čistým hadříkem, nejlépe LEHCE smočeným v oleji (doporučuji dětský olejíček, ale lze použít i stolní olej).
Také samozřejmě dbáme na čisté oči a jejich okolí. Jestliže pes nadměrně slzí, čistí tím oči od prachu a vniklých nečistot. Oči očistíme borovou vodou, odstraníme vzniklé ospalky a můžeme do očí nakapat chladivé oční kapky.
Jestliže si pes málo obrušuje drápy (chodí-li převážně po měkkém povrchu), nezapomínáme mu drápky stříhat. Lépe je stříhat častěji po malých kouscích, pes si rychle zvykne, nebojí se a drží. Všimneme-li si drápů až ve chvíli, kdy je jejich délka nepřípustná, může se při ustříhnutí většího kusu poranit lůžko. Dojde ke krvácení z drápu, což je pro psa velice bolestivé a může se do rány lehce dostat infekce.
Častějším stříháním se lůžko drápu poněkud zkracuje a nehrozí poranění. Jestliže si netroufáte, obraťte se na veterinárního lékaře.
A toto pravidlo by mělo platit všeobecně. Jestliže si nejste jen trochu jisti zdravím Vašeho psa, obracejte se na veterináře, vždy je lepší prevence než léčba čehokoliv zanedbaného!
Úprava srsti
Srst vlkodava nevyžaduje dle standardu žádný speciální střih. U některých jedinců se objevuje srst krátká, u jiných delší, vždy by však měla být hrubá a pevná. Vlkodav by neměl vypadat zanedbaně ani spustle, pravidelné kartáčování srsti velmi prospívá.
Upravený vlkodav vypadá z estetického hlediska lépe než "zarostlík“, ještě více tím zdůrazníme jeho krásu, vyjímečnost a eleganci, což si toto krásné zvíře určitě zaslouží. Nesouhlasím s názorem, že když někdo nechodí se psem na výstavy, nemusí mu nijak srst upravovat.
U vlkodava to ostatně není nic náročného, lehkou úpravu zvládne i začínající chovatel. Drobné zásahy do délky a hustoty srsti v určitých partiích zdůrazňují správné linie a tvary psa. Musí být ovšem prováděny s citem, na první pohled neznatelně.
S úpravou začínáme až po výměně štěněčí srsti. Do té doby plně vystačíme s pravidelným kartáčováním a pročesáváním. Rozhodně je dobré na česání štěně zvykat (většina z nich to bere jako hru), s pozdější úpravou srsti nám pes už nebude dělat problémy.
K úpravě srsti používáme: kartáč, trimovací hřeben, trimovací nůž, stočený plát pilky s rukojetí a prostřihávací nůžky.
POSTUP:
1) Hlava má mít zepředu i ze strany tvar obdélníku (cihly) s výrazně dlouhou srstí nad očima a na spodní čelisti. Nesmí se ale podobat hlavě teriéra či knírače. Požadovaného tvaru docílíme zkrácením chlupů na lících a pod ušima – nejlépe trimovacím nožem.
2) Dále postupujem po krku směrem dolů k hrudníku. Tím zbavíme psa tzv. límce, který se tvoří v místě styku dvou protilehlých směrů růstu srsti. Zdůrazníme tím délku a nasazení krku. Používáme trimovací nůž nebo hřeblo, nikdy nestříháme!
3) Zdůrazňujeme také malé, složené, k hlavě přitisknuté ucho. Vyškubeme všechny dlouhé chlupy pokrývající ucho, zůstane pouze krátká jemnější srst.
4) Sestřihneme "štětky" na loktech, tím se nohy opticky prodlouží.
5) Tlapky zastřihneme dokulata.
6) U kořene ocasu rostou delší chlupy a zbytek ocasu pak působí dojmem nedokonalého osrstění. Proto tuto partii zkrátíme trimovacím nožem. Vynikne tím nasazení ocasu a jeho držení.
7) Spodní strana hrudníku má mít tvar oblouku. Srst na břiše a slabinách vyškubeme nebo vytrimujeme, tím zvýrazníme hloubku hrudníku a vtažené břicho.
8) U samců také ostříháme chlupy na přirození – převážně z důvodů hygienických.
9) Lehce vytrimujeme i partii pod ocasem a na zadní straně.
Zapamatujeme si nejzákladnější body při úpravě srsti IW
1. Pes musí být čistý a rozčesaný
2. Ucho: vždy nakrátko – pes lépe skládá ucho
3. Spodní linie psa: srst na slabinách a břiše kratší – chrtí linie.
Psa češeme po směru růstu chlupů, na zadních nohách od kyčle ke koleni směrem dopředu. Nikdy psa nestříháme nůžkami, srst se tím stává jemnější a netypickou. Neznamená to ovšem, že si jimi nemůžeme lehce dopomoci (ucho, přirození apod.)
Vakcinace - očkování štěňat a dospělých psů
Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu a pak především mlezivem v období 24 hodin po narození. Tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do 6 týdnů věku a poté postupně klesají. Po šestém týdnu věku proto začínáme s vakcinací. První vakcinace však může být ještě likvidována zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 dní, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. U štěňat se provádí vícenásobné očkování, protože imunitní systém štěněte je vyzrálý až po dvanáctém týdnu věku. V tomto období je již mládě vakcinováno potřetí.
Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů
• 6 - 9 týdnů věku - první očkování (DHPPi)
• 8 - 12 týdnů věku - první přeočkování (DHPPiL)
• 12 - 16 týdnů věku - druhé přeočkování (DHPPiL+R)
• vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R)
Choroby, proti kterým se vakcinují psi
Psinka - D
Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Onemocnění se léčí antibiotiky.
Infekční zánět jater - H
Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivosti břicha, průjmem, zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.
Parvoviróza - P
Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.
Paranfluenza - Pi
Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Zvyšuje riziko zápalu plic. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel se zpočátku projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět. Vakcinace poskytuje vynikající ochranu zvířete.
Leptospiróza- L
Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.
Vzteklina - Rabies (Lyssa) - R
Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací.
Koronaviróza - C
Jde o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce.
Infekční laryngotracheitida
Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Intranasální vakcína podávaná formou tekutiny aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit.
Tetanus
Vakcinaci dopručujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.
Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B
Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům.
Schéma odčervení štěňat
Vzhledem k tomu, že většina štěňat se rodí infikována škrkavkami, odčervujeme opakovaně celé vrhy a to včetně matky, neboť vajíčka škrkavek se vylučují do mateřského mléka a tudy do organizmu štěněte.
• 1. odčervení - ve věku 14 dnů
• 2. - 6. odčervení - vždy po dvou týdnech (4, 6, 8, 10 a 12 týdnů věku)
• od tří měsíců věku - každé 3 měsíce až do 1 roku věku štěněte (6, 9, a 12 měsíců věku)
Odčervení dospělých psů
Dospělá zvířata odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv ještě po 14ti dnech. Nejlepším postupem však je vyšetřovat trus dospělých zvířat cca 1 x za čtvrt až půl roku a v případě pozitivního nálezu provést odčervení opakovaně v rozestupu 14 dní. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba.
Proti jakým parazitům odčervujeme
Odčervujeme proti dvěma skupinám červů - plochým a oblým.
Nejčastějším a nejnebezpečnějším oblým červem je škrkavka.
Toxokaróza, neboli napadení zvířete škrkavkami je parazitóza, která se vyskytuje až u 90% štěňat a koťat. U mladých zvířat dospělci parazitují zejména v tenkém střevě. Jinak je tomu u dospělých psů, kde parazit ve formě larviček je lokalizován do orgánů. Výskyt škrkavek u koček závisí na způsobu života, zvířata chovaná pouze v bytě jsou nakažená méně často než volně se pohybující a toulavé kočky. Na rozdíl od psů se u dospělých koček běžně vyskytují škrkavky ve střevě stejně jako larvální stádia v orgánech.
K nakažení dochází různými cestami. Štěňata se většinou rodí infikovaná škrkavkami. Dochází k tomu tak, že larvičky v orgánech feny se v poslední třetině březosti uvolní do krve a pronikají přes placentu do plodů. Zbývající dále cirkulují v krevním oběhu matky a po porodu jsou vylučovány asi 3 týdny mlékem. S každým napitím jsou tedy štěněti dodávány další parazité. Koťata se sice rodí prostá škrkavek, ale larvičky rovněž přechází do mléka a dochází tak k nakažení sajících koťat. Nejčastějším zdrojem infekce je u dospělých zvířat nakažení vajíčky, která jsou vylučována trusem koček a psů. Vajíčka jsou rozptýlena v prostředí a mohou po několik let nakazit nejen domácí mazlíčky, ale i hospodářská a volně žijící zvířata. Tak jsou dalším zdrojem infekce jak pro psy a kočky, tak i pro lidi, protože larvičky škrkavek se usazují v orgánech a svalovině hospodářských zvířat a po pozření syrového nebo málo tepelně opracovaného masa psem, kočkou nebo člověkem se v nich dále vyvíjí.
Škrkavky nejvýrazněji poškozují mláďata. Většinou dochází k nakažení všech mláďat ve vrhu. Škrkavky ještě před dosažením tenkého střeva migrují orgány nového hostitele. PO nakažení pronikají do jater, pak do plic odkud jsou vykašlány a zpětně polknuty. Teprve pak ve střevě dospívají. Škrkavky vylučují neurotoxin ascaridin,na které reaguje nervová soustava křečemi až ochrnutím. Silnější infekce mohou způsobit i úhyn mláděte.
Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí velmi odolná, vydrží na vlhkých místech infekceschopná až po dobu 3 let. Vyskytují se v půdě zahrádek, na pískovištích atd. Nejčastěji dochází tedy k nakažení jednak malých dětí a jednak zahrádkářů a zemědělců. Larvy napadají a poškozují orgány, např. plíce, játra, ledviny, mozek či oči. Ve velkém množství případů však toto onemocnění nemá dramatický průběh, nejvíce ohroženi jsou lidé s nekvalitní imunitou, popř. děti. Při hrách a mazlením se se zvířaty je však riziko infekce malé, protože i pokud dojde k přichycení vajíčka škrkavky na srst zvířete, dochází velice brzy k jeho vyschnutí a inaktivaci, aniž by došlo k vyvinutí se karvy, neboť vajíčko není chráněno hlínou, pískem apod. jako je tomu ve volné přírodě.
Proti parazitům je možné bojovat pomocí odčervování. Štěňata by měla být poprvé odčervena společně s matkou 10 – 14 dní po porodu. Pokud není uvedeno na příparavku zvláštní dávkování opakujeme aplikaci pasty každých 14 dní až do stáří 3 měsíců. U koťat postupujeme obdobně, ale první ošetření provedeme ve 3 týdnech. Do stáří 1 roku je výskyt škrkavek nejčastější, proto opakujeme léčbu každé 3 měsíce. U dospělých psů je vhodné pravidelné vyšetření trusu každého půl roku a antiparazitární léčba při pozitivním nálezu. Dospělé volně se pohybující kočky je vhodné odčervovat 1 x za 3 měsíce.
Nejčastějším plochým červem je tasemnice psí.
Tasemnice potřebují narozdíl od škrkavek ke svému vývoji mezihostitele. To bývají nejčastěji např. myš, králík, skot, prase, ale také ryby nebo blechy. V nich sídlí zárodky tasemnic, nejčastěji v tělních dutinách, orgánech či svalovině. Pes se nakazí především zkrmováním syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa, popř. vykusováním si blech. Většina tasemnic vylučuje články svého těla a vajíčka v trusu psa. Články je možné spatřit pouhým okem jako zrna podobná semínkům okurky a to buď v trusu nebo přilepená na chlupy v okolí řitního otvoru. Tyto články se mohou i aktivně pohybovat.
Věk psi a kočky
Průměrná výška a váha vlkodava
Věk Výška Váha
9,5 týdne 43,2 cm 13,5 kg
11 týdnů 45,7 cm 15,8 kg
12 týdnů 48,2 cm 18,0 kg
13 týdnů 50,8 cm 19,9 kg
14 týdnů 53,3 cm 21,0 kg
15 týdnů 54,6 cm 23,0 kg
16 týdnů 58,7 cm 25,0 kg
17 týdnů 59,7 cm 28,0 kg
18 týdnů 62,2 cm 31,0 kg
19 týdnů 63,6 cm 33,0 kg
20 týdnů 64,7 cm 35,0 kg
21 týdnů 66,0 cm 37,5 kg
22 týdnů 68,5 cm 39,0 kg
23 týdnů 69,8 cm 40,5 kg
24 týdnů 72,4 cm 42,0 kg
25 týdnů 73,0 cm 44,0 kg
26 týdnů 73,6 cm 46,0 kg
27 týdnů 74,9 cm 49,0 kg
7 měsíců 77,4 cm 55,0 kg
8 měsíců 81,2 cm 59,0 kg
9 měsíců 82,5 cm 60,5 kg
10 měsíců 83,8 cm 62,0 kg
11 měsíců 85,0 cm 64,5 kg
12 měsíců 85,7 cm 65,5 kg
18 měsíců 86,0 cm 68,0 kg
2,5 roku 87,5 cm 73,0 kg
Něco málo o výchově
Je zajímavé, že skoro všichni chápou, že chceme-li se domluvit ze Švédem, musíme se naučit švédsky. Ovšem už ne všichni, kteří se chtějí domluvit se psem, si uvědomují, že pro tuto komunikaci si také musíme vytvořit společný jazyk.
Je obecně známo, alespoň doufám, že pes není schopen vnímat význam našich slov. Proto hned v počátcích předvýchovy a posléze i výcviku se musíme naučit užívat jednotné povely, pokud chceme, aby pes na ně reagoval. Z tohoto pohledu je naprosto jedno, zda si vybereme povelovou techniku danou tím kterým zkušebním řádem, nebo si vytvoříme techniku svoji, pouze pro vlastní potřebu. Už při zvykání psa na jméno vybereme takové, které je pokud možno nesklonné. Každá modifikace kteréhokoli používaného slova je vlastně pro našeho psa dalším novým povelem, a to samozřejmě zatěžuje paměť psa a vlastně zabírá místo pro další potřebné povely.
Všimněte si sami ve svém okolí či na cvičišti, kolik povelů používají i starší a zkušení psovodi pro povel přivolání. Místo naprosto jasného: 'Argo, ke mně!', slyšíme další přídavné povely: 'Ty mě neslyšíš?', 'Pocem!', 'Co je to? Ke mně!', 'Deš sem?!', a mohl bych pokračovat dál. Obdobné je to u povelu 'sedni', zde opět přicházejí další opravné povely jako: 'K noze!', 'Lepší!', 'Posaď se!', 'Sedni si!', 'No tak, bude to?', 'To je sedni?', 'Co jsem ti řekl? Sedni si!', atd. Sami si spočítejte, kolik zbytečných povelů je vyplýtváno už jen u dvou základních povelů poslušnosti. Mohl bych pokračovat třeba průzkumem terénu, kde je snůška slov pronásledující psa při pohybu terénem ještě mnohonásobně bohatší. Co si z toho chudák pes má vybrat?
Velkým nešvarem při výcviku poslušnosti a ovladatelnosti je neustálé mluvení na psa. Psovod si za pochodu se psem povídá a mele a mele. Pes je chvilku pozorný, snaží se pobrat to psovodovo žvanění, ale po jisté době přestane psovoda vnímat úplně a také přestane reagovat na povely. Pak přichází rozladěnost psovoda, trhání vodítkem a nakonec toto jednání završí trest. Pes rychle pochopí, že se vedle jeho pravého boku pohybuje magor, od kterého nikdy neví, co může přijít, a ve finále se začne od nohy psovoda vzdalovat anebo se začne psovoda bát.
Stejnou chybou je řvaní povelů na psa. Pes slyší mnohokrát lépe než člověk a je schopen vnímat i velmi zvukově slabé povely. I zde dochází k tomu, že nervózní a ukřičený psovod je překvapen, že pes na jeho povely přestává reagovat.
Pokud se naučí psovod plně využívat intonace hlasu, je jeho postup při výcviku rychlý. Pes vycítí, kdy má být ostražitý při povelu 'Dej pozor!' a kdy má být naprosto soustředěný při povelu 'Hledej stopu!'. Z uvedených příkladů je naprosto jasné, že dříve, než začneme cvičit psa, musíme dokonale zvládnout sebe. Velmi dobře si pamatuji své začátky a vodění dřevěného špalíku na vodítku místo psa. Když mi to prvně můj kamarád a trenér přikázal, myslel jsem, že to nemá v hlavě v pořádku. Chodit se špalkem na vodítku může přeci jen blb! Ale později jsem pochopil, že veškeré chyby, které mi trenér vytýkal, by samozřejmě negativně ovlivňovaly mého psa. Až když jsem měl pevně zažité, že nejdříve přijde povel 'k noze', a pak teprve měním směr pohybu já, mohl přijít vedle nohy pes. A tak to mimochodem bylo i u stop. Co jsem se jen našlapal stop a po určité době pěkně sám stopu procházel a sbíral odložené předměty! To byla nejlepší kontrola, že si stopu a její tvar dokonale pamatuji, včetně místa lomů a odložených předmětů. Chvíli to trvalo a párkrát jsem docela slušně terénem bloudil, a pokud bych to prováděl se psem na šňůře, asi by to kvalitě výcviku neprospělo.
Z dostupné výcvikové literatury víme, že existují povely zvukové a povely posunkové. Než přejdeme na posunkové povely, musí mít pes už zažité povely zvukové. I ve zkušebním řádu TARTu je takto povelová technika chronologicky seřazena podle stupně zkoušky. Postup od jednoduššího ke složitému je ve výcviku nesmírně důležitý.
Začínáme-li s nácvikem posunkových povelů, musí mít pes dokonale zvládnuty povely u nohy psovoda. Nácvik začínáme tak, že psovod stojí zhruba na délku vodítka před psem a pomocí vodítka také psa do požadované polohy usměrňuje. Psovod zavelí ležícímu psovi 'sedni', a vzápětí vodítko podebere mezi palcem a ukazovákem pravé ruky, kterou vztyčí do výše svých očí, čímž mírným tahem donutí psa usednout. Po zvládnutí základních poloh pomocí vodítka se postup povelů obrací a zvukový povel musí bezprostředně následovat povel posunkový. Je to obdobné, jako když učíme základní povel 'sedni'. Psovod zavelí stojícímu psovi povel 'Argo, sedni!' a bezprostředně využije nepodmíněného podnětu, tj. zatlačení levé ruky na záď psa se souběžným tahem vodítka směrem vzhůru, což donutí psa k usednutí. Postupně se pes po povelu 'sedni' snaží tomuto mechanickému působení vyhnout a usedá po vyslovení povelu sám.
Zatím jsme se zabývali povelovou technikou používanou při kolektivním výcviku podle zkušebních řádů. Začátečníka však může velmi překvapit poslušnost některých domácích psů, kteří za celý svůj život na cvičák ani nepáchli. Takový povel: 'Ferdo, pojď sem!' může fungovat naprosto dokonale, pokud je používán správně a stále stejně. V tom samém případě zíráme, jak na povel 'Neotravuj a běž si lehnout!' pes disciplinovaně zaujme své místo pod stolem. Ano, není to nic jiného něž důsledně dodržovaná domácí technika výcviku. Pes, který je v neustálé a bezprostřední blízkosti psovoda, má dokonale vypracovanou pozorovací schopnost a zcela neomylně pozná, že panička jde připravovat krmení. Domácí pes 'ví', když se páníček obléká, že se půjde na procházku. To psům chovaným v kotcích samozřejmě chybí.
K povelové technice je třeba si říci, že to, co jsme zvláště v počátcích museli pracně budovat, u pokročilého psa už vlastně funguje jinak. O pravdivosti tvrzení, že pes nerozumí obsahu našich slov, ale postupně naprosto dokonale vnímá jejich intonaci, nás nejlépe přesvědčí starší psi. Málokterý psovod oslovuje psa jménem, které má v rodokmenu, snad jen při zkouškách či závodech. A tak slyšíme namísto jména Dita třeba: 'čubino' a namísto vznešeného Arga: 'dědku'. Stejné je to i při jiných povelech. Zpracovanému psovi nemusí psovod říkat 'nesmíš', ale stačí pouze krátké a důrazné 'Ne!'. Pokud pes provádí nějakou lumpárničku, slyšíme pouze 'Co?', a je vše srovnáno. A hned vidíme, že je to o té intonaci.
K povelové technice samozřejmě patří i mimika psovoda, jeho pach a vystupování. Už mnoho psovodů doplatilo při zkouškách a závodech na podcenění tohoto základního pravidla. Při tréninku psovod vystupuje nepořadově, mumlá jakési povely, na které si pes postupně přivykne, chodí v rozervaných montérkách, které mají pach psa, při dlouhodobém odložení se psovod baví s kamarády a změnu polohy psa zaregistruje až po upozornění kolegy, a najednou na zkoušky přijde úplně jiný psovod! Čistá sportovní kombinéza, pořadové vystupování, povely bez žvýkačky v ústech, soustředěný pohled na odloženého psa, který je z toho tak překvapen, že nakonec přiběhne ke psovodovi, a my jen zíráme, proč pes přestává reagovat. Inu, protože takového psovoda nezná!
Odborná literatura říká, že pes je schopen zvládnout 60 až 80 povelů. Jenom na přivolání a základní ovladatelnost jich spotřebujeme několik. Protože povely jako: 'jdi dopředu', 'nesmíš', 'fuj', 'lepší', atd. žádný zkušební řád neobsahuje, ale my je pro zdárnou výchovu svého psa budeme potřebovat. Proto je na nás, abychom každý nový povel zvážili a skutečně jej používali pouze v tom tvaru a podobě, které budeme používat stále. Jedině tak se nám totiž povede úspěšně se domluvit s vlastním psem.
O tom, zda nám náš pes opravdu rozumí, se můžeme postupem času přesvědčit třeba tak, že pokud pes sedí u naší levé nohy a my zavelíme povel 'ke mně', měl by pes tuto polohu opustit a okamžitě si předsednout před psovoda. A stojí-li u jednoho stromu figurant a já zavelím 'revír', musí to skončit vyštěkáním, a obrátím-li hned psa ke stromu druhému, kde stojí jiný figurant a přijde povel 'drž', musí to skončit razantním zákusem. A to je celé o povelové technice.
Druhy a stupně zkoušek a jejich konání podle NZŘ (Národní zkušební řád)
1. Obsahem tohoto zkušebního řádu jsou zkoušky:
a) všestranného výcviku
- zkouška základního minima (ZM)
- zkouška všestranného výcviku 1.stupně ( ZVV 1)
- zkouška všestranného výcviku 2.stupně ( ZVV 2)
- zkouška všestranného výcviku 3.stupně ( ZVV 3)
b) speciálního výcviku
- zkouška základního minima malých plemen ( ZMMP)
- zkouška psa malých plemen 1.stupně ( ZMP 1)
- zkouška psa malých plemen 2.stupně ( ZMP 2)
- zkouška psa stopaře 1. stupně (ZPS 1)
- zkouška psa stopaře 2. stupně ( ZPS 2)
- zkouška psa obranáře 1. stupně ( ZPO 1)
- zkouška psa obranáře 2. stupně ( ZPO 2)
- zkouška základní ovladatelnosti ( ZZO).
2. Zkoušky základního minima a zkoušky základní ovladatelnosti (ZM , ZMMP, ZZO) slouží jako nejnižší ověření výcvikových schopností psa. Jejich splnění není vstupní podmínkou ke splnění zkoušek jiných.
3. Zkoušky všestranného výcviku (ZVV 1, ZVV 2, ZVV 3), zkoušky speciálního výcviku (ZPS 1, ZPS 2, ZPO 1, ZPO 2) a zkoušky psů malých plemen (ZMP 1, ZMP 2) se absolvují postupně od nižší k vyšší.
4. Zkoušky psa stopaře (ZPS 1, ZPS 2) a zkoušky psa obranáře (ZPO 1, ZPO 2) jsou zaměřeny na speciální využití schopností psa, k plnění není třeba žádných předcházejicích zkoušek.
5. Zkoušek ZM, ZVV 1, ZVV 2, ZMMP, ZMP 1, ZMP 2, ZZO, ZPS 1, ZPO 1 se mohou zúčastnit i psi bez průkazu původu. U zkoušek ZM, ZVV 1, ZVV 2, ZPO 1 je požadována kohoutková výška větší než 45 cm. U zkoušek ZMMP, ZMP 1, ZMP 2 je požadována kohoutková výška do 45 cm včetně. U zkoušek ZPS 1, ZZO bez omezení.
6. Zkoušek ZVV 3, ZPS 2, ZPO 2 se mohou zúčastnit výhradně jen psi s průkazem původu, uznávaným FCI. Kohoutková výška psa u zkoušek ZVV 3, ZPO 2 je vyžadována větší než 45 cm, u zkoušky ZPS 2 bez omezení.
7. Konání akce s náplní zkoušek podle tohoto zkušebního řádu nelze slučovat se zkouškami dle jiných zkušebních řádů.
8. Žádost o konání akce a tím i delegaci rozhodčího (rozhodčích) podává pořadatel na tiskopise "přihláška akce" delegujícímu orgánu v termínech, které delegující orgán každoročně vyhlásí.
9. Termíny jednotlivých akcí , jejich druh, místo konání, jméno a adresa vedoucího a jméno delegovaného rozhodčího (rozhodčích) jsou zveřejňovány předem péčí delegujícího orgánu.
10. Akce se mohou pořádat jen ve dnech pracovního klidu nebo pracovního volna. Tato zásada se nevztahuje na akce pořádané v rámci kynologických táborů nebo soustředění za předpokladu, že delegující orgán má možnost pro tuto akci zajistit rozhodčího.
11. Za mimořádných okolností, ze strany pořadatele nebo rozhodčího, může být po vzájemné dohodě akce přeložena o týden před nebo po stanoveném termínu, popř. ze soboty na neděli a naopak. Tuto skutečnost, s uvedením důvodu, rozhodčí prokazatelně oznámí 14 dní před nově stanoveným termínem delegujícímu orgánu. Podrobnou informaci o konané akci podává pořadatel písemně (doporučeným dopisem) delegovanému rozhodčímu nejpozději do 21 dnů před akcí.
12. Rozhodčí může posoudit v jeden den pouze jednu akci. Minimální počet nastoupených je 5, maximálně 10 psů. Na akcích složených výlučně ze zkoušek ZZO, je maximální počet nastoupených psů 15.
13. Výjimkou je možná účast jednoho rozhodčího z výkonu I. třídy nebo rozhodčího exteriéru s jedním psem nad stanovený maximální limit. Při vyšším počtu účastníků lze akci organizovat jako vícedenní nebo požádat o delegaci více rozhodčích.
14. Zkoušky lze organizovat po celý rok mimo měsíců prosinec, leden a únor.
15. Nemůže-li rozhodčí z odůvodněných příčin delegaci na akci přijmout, musí to neodkladně sdělit pořadateli a delegujícímu orgánu, který deleguje náhradníka.
16. V případě, že pro krátkost doby nemohl delegující orgán zajistit rozhodčího, případně, když se rozhodčí na akci nedostavil, poskytuje se pořadateli náhradní termín k provedení akce.
17. Pokud nebyl delegovaný rozhodčí pořadatelem o akci vyrozuměn nebo mu bylo oznámeno, že akce nebude konána, je povinen ihned po zjištění této skutečnosti delegaci s příslušným vysvětlením vrátit delegujícímu orgánu.
Článek 3. Podmínky účasti psovodů a psů na zkouškách
1. Při akci může vést psa nebo fenu (dále pes) pouze psovod, který zná ustanovení zkušebního řádu a který je schopen psa zvládnout.
2. V jeden den smí psovod nastoupit pouze na 1 akci a to nejvíce se 2 psy.
3. Akcí se mohou zúčastnit psovodi se psy plemen, která svou stavbou těla splňují požadavky pro daný typ zkoušky.
4. Nemocní nebo zranění psi, feny od druhé poloviny březosti a kojící feny do měsíce po porodu se k akcím nepřipouštějí.
5. Háravé feny mohou k akcím nastoupit jen za podmínky, že jejich přezkušování se provede odděleně.
6. Nejnižší stáří psů pro jednotlivé druhy a stupně zkoušek určují kritéria příslušných druhů a stupňů zkoušek.
7. U zkoušek dvoustupňových (ZMP, ZPS, ZPO) a třístupňových (ZVV) může pes provádět vyšší stupeň jen za předpokladu úspěšného splnění stupně nižšího. Časový odstup není stanoven.
8. Splní-li pes podmínky zkoušky, nemůže již nižší stupeň daného druhu zkoušky opakovat. Toto ustanovení neplatí pro soutěže. Stejný druh a stupneň zkoušky opakovat však může.
9. Neuspěje-li pes při zkoušce, může ji opakovat (časový odstup není stanoven).
10.Z účasti na zkouškách jsou vyloučeni psi s kupírovanýma ušima, ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb. v platném znění, narození po 1.7. 1993 na území ČR.
Článek 4. Výstroj psů, cvičební prostory, nářadí a pomůcky
1. Pro všechny druhy a stupně zkoušek se stanoví základní výstroj psa:
a) hladký řetízkový obojek, který není nastaven na stahování (nošení kožených a jiných obojků je zakázáno)
b) vodítko, které musí mít psovod neustále u sebe i když na něm nevede svého psa (v kapse nebo zavěšené z levého ramene na pravý bok), mimo práce na stopě, pokud nejde volně
c) náhubek - u zkoušek ZMP 1, ZMP 2 a ZZO.
2. Speciální výstrojí psa na stopách se rozumí:
a) stopovací postroj (není podmínkou)
b) stopovací šnůra (vodítko) 10 m dlouhá, která na jednom místě je připnuta buď na obojek psa nebo na stopovací postroj, může vést přes záď psa (horem), podél psa (bokem) nebo pod psem mezi předními nebo i zadními končetinami (dolem). Pes může jít na stopě také volně s obojkem nebo bez něho, resp. se stopovacím postrojem.
3. Po celou dobu průběhu akce pracuje pes bez náhubku. Výjimku tvoří jen určené cviky zkoušek psů malých plemen a zkouška ZZO.
4. Není přípustné, aby v průběhu posuzování psa měl psovod u sebe hračky psa, potravu, či jiné předměty ovlivňující činnost psa. Nedodržení tohoto ustanovení vede k anulování části zkoušky při níž bylo toto ustanovení porušeno.
5. Cvičební prostory musí svou velikostí odpovídat požadavkům předepsaných cviků.
6. Cvičební nářadí a pomůcky popisuje část druhá - metodika a provádění cviků a dále obrazová příloha.
7. Cvičební prostory, nářadí, pomůcky a pomocníky zajištuje pořadatel. Při jejich nezajištění ukončí rozhodčí akci nebo posuzování daného druhu či stupně zkoušky, případně je nezahájí.
JEDNOTNÉ POVELY
Nástup psovoda a hlášení
1. Před zahájením akce dává vedoucí akce nastoupit psovody se psy do vhodného nástupového tvaru. Pes na vodítku sedí u levé nohy psovoda, psovod drží vodítko v levé ruce.
2. Psovod se psem se hlásí rozhodčímu při začátku a ukončení každého oddílu. Pes na vodítku sedí vedle jeho levé nohy. Psovod podává hlášení v základním postavení, vodítko drží v levé ruce. U zkoušky ZVV 2 a vyšších může být pes bez vodítka.
3. Psovod se představuje příjmením a uvádí jméno psa a oznamuje zahájení nebo ukončení zkoušené disciplíny.
Povelová technika pro činnost psa
1. Povely pro jednotlivé cviky nebo jejich části určuje zkušební řád a psovod je povinen je používat.
2. Povely dává psovod psu na pokyn rozhodčího, pokud ZŘ neurčuje jinak.
3. Opakování povelu, kromě cviků, kde to zkušební řád výslovně povoluje, snižuje, případně anuluje bodové hodnocení.
4. Za opakování povelu se rovněž považuje setrvání psovoda v poloze povelu, různé úkroky, posunky nebo jiné působení na psa.
5. Chválení psa je povoleno pouze po ukončení cviku (1x krátce po cca 3vt. prodlevě), pes i psovod v základním postoji.
6. Povely pro činnost psa rozdělujeme na povely zvukové (zkratka Z) a na povely posunkové (zkratka P).
7. Při cvicích dává rozhodčí psovodovi pokyn k provedení cviku, i dílčích výkonů ve cviku a to tak, aby neovlivňoval činnost psa.
Povely pro činnost psa
1. Podle zásady o rozdílnosti používané povelové techniky pro jednotlivé cviky se povely rozlišují na:
a) zvukové
b) posunkové - pes u nohy psovoda
c) posunkové - pes před psovodem.
2. Stopa:
a) hledej, stopa.
3. Ovladatelnost psa na vodítku nebo bez vodítka:
a) k noze
b) lehký úder levou rukou na stehno.
4. Přivolání psa s usednutím před psovoda:
a) ke mně.
5. Přivolání psa s připojením nebo usednutím k noze psovoda:
a) k noze
b) lehký úder levou rukou na levé stehno.
6. Polohy psa při klidu psovoda:
a) lehni
b) mávnout levou rukou nad hlavou a trupem psa, zepředu dozadu
c) ze vzpažení pravou paži připažit předem
a) vstaň
b) mírné pokrčení v kolenou
c) zdvihnout do pasu před sebe poloohnutou pravou paži dlaní nahoru
a) sedni
b) lehký úder levou rukou na levé stehno
c) předpažit pravou paži do výše oka dlaní vpřed.
7. Ponechání psa na místě za pohybu psovoda v poloze:
a) sedni
a) lehni
b) mávnout levou rukou nad hlavou a trupem psa, zepředu dozadu
a) stůj
b) levou rukou dát dlaní před čenich psa.
8. Aport volný:
a) aport (přines)
b) ukázat rukou ve směru předmětu s nakloněním trupu.
9. Aport skokem nebo šplhem:
a) vpřed (hop), aport (přines).
10. Skok vysoký nebo šplh:
a) vpřed (hop), při požadovaném zpětném skoku zpět.
11. Kladina:
a) vpřed, při požadovaném zpětném překonání kladiny zpět.
12. Štěkání psa na povel:
a) štěkej
b) ohnout pravou paži v lokti ke psu a se vztyčeným ukazovákem třikrát kmitnout před očima psa
c) ohnout pravou paži v lokti směrem vzhůru, vztyčit ukazovák a třikrát kmitnout směrem proti psu.
13. Plížení psa:
a) plaz
c) komíhání pravé ruky nalevo a napravo přes sebou ve výši boků.
PRAVIDLA PRO VÝCHOVU PSA
1. Pes nesmí do domu
2. Dobře, pes smí do domu, ale jen na vyhrazené místo
3. Pes smí do všech pokojů, ale nesmí se dotýkat nábytku
4. Pes smí jenom ke starému nábytku
5. Tak jo, pes smí na nábytek, ale nesmí spát s lidmi v posteli
i
6. OK, pes smí do postele, ale jenom když mu to dovolíte
7. Pes smí do postele kdy si vzpomene, ale nesmí pod pokrývku
8. Pes smí pod pokrývku, ale jen když je pozván
9. Pes smí spát pod pokrývkou každou noc
10. Lidé se musí psa dovolit, když s ním chtějí pod pokrývku
11. V noci smí být s člověkem pod pokrývkou jen jeden pes
12. Dobrá, tak tedy dva psi, ale nikdy víc
13. No … ?!?!
U KTERÉHO BODU JSTE ZATÍM VY ???
PROČ JE SKVĚLÉ BÝT PSEM...
Nikdo od vás nečeká, že se budete každý den koupat.
Když vás někde svědí, klidně se podrbete.
Špatné jídlo pro vás neexistuje.
Kost ze zverimexu vás zabaví na celé hodiny.
Když vám narostou chlupy na neobvyklých místech, nikdo si toho nevšimne.
Můžete proležet celé dny bez obav, že vás někdo vyhodí.
Když dáte cizímu člověku hlavu do klína, nemáte z toho problémy.
Stále máte radost, když vidíte stejné lidi
Svod a bonitace IW
Svod mladých je určen pro všechny jedince ve věku 7 - 15 měsíců. Datum a místo konání svodu mladých jsou s předstihem uveřejněny na stránkách WDK. Vyplněnou přihlášku zašlete nejpozději 3 týdny před konáním akce na adresu poradce chovu, možno i emailem.
Popis psa/feny na svodu je zaznamenán do svodového listu a účast je potvrzena v průkazu původu.
Svody i bonitace probíhají v jeden den několikrát do roka, v předem určeném termínu.
Bonitace je určena pro feny od věku 24 měsíců a psi od věku 18 měsíců. Bonitace se může zúčastnit pes i fena nejdříve v 15 měsících, zařazen do chovu bude pes po dosažení 18 měsíců, fena 24 měsíců.
Při bonitaci bonitační komise s posuzovatelem exteriéru hodnotí do jaké míry odpovídá předvedený jedinec platnému standardu FCI. Toto je zaznamenáno do bonitačního listu. Na základě hodnocení pes/fena je nebo není zařazen do chovu, což je potvrzeno v průkazu původu a následně zveřejněno na internetových stránkách a v klubovém zpravodaji.
Datum a místo konání bonitací jsou s předstihem uveřejněny na stránkách WDK. Vyplněnou přihlášku zašlete nejpozději 3 týdny před konáním akce na adresu poradce chovu, možno i emailem. Součástí přihlášky na bonitaci je kopie průkazu původu.
Bonitace se koná jednou za život psa a proto pečlivě zvažte, zda není v době předvedení v takové fyzické kondici a psychické pohodě, která by mohla mít negativní vliv na jeho hodnocení.
Bodové ohodnocení:
Vady standartu se dělí dle závažnosti na 1,2,3.
0 = výborný, odpovídající standardu
1 = mírná odchylka od normálu
2 = odchylka
3 = vada
Dále se vady dělí na :a,b,c,d-dle typu vady
Poznámka: Jedinci s číslem 3 v bonitačním kódu by měli být automaticky vyřazeni z chovu.
Šest důvodů, proč mohou být muži šťastnější se psem, než se ženou ... nebo naopak???
1. Pes neklade žádné dotěrné otázky
2. Čím později přijdeš domů, tím má pes větší radost
3. Pes má celý měsíc dobrou náladu
4. Když Tě Tvůj pes opustí, neodnese s sebou polovinu Tvého majetku
5. Psovi nevadí, že máš všude rozházené věci a nepořádek
6. Pes Tě nikdy neprobudí uprostřed noci, aby se zeptal, jestli si, až on umře, najdeš jiného
ZKOUŠKA OVLADATELNOSTI PSA - ZOP
KRITÉRIA PRO ZKOUŠKU ZOP
Stáří psa nejméně 10 měsíců.
Účast na zkoušce není podmíněna splněním jiného stupně zkoušky.
Povelová technika je pro všechny cviky uvedena v části Připomínky k provádění a popis cviků . Obecně platí, že u cviků zk. ZOP může psovod používat zvukové i posunkové povely a to součastně.
OBSAH ZKOUŠKY ZOP
I.Základní část
1. Přivolání - volba ze dvou variant;
a) v klidu s přesednutím před psovoda (10 bodů)
b) za pohybu k noze psovoda
2. Ovladatelnost na vodítku (10 bodů)
3. Ovladatelnost bez vodítka (10 bodů)
4. Sedni - lehni - vstaň ( na vodítku (10 bodů)
5. Odložení (vzdálenost 30 kroků) (10 bodů)
II. Cviky skupinové a speciální.
Počet psů ve skupině je 3 -5. Složení a velikost skupiny určuje vedoucí zkoušek po
dohodě s rozhodčím.
1. Ovladatelnost na vodítku ve skupině (10 bodů)
2. Sedni - lehni - vstaň ve skupině (na vodítku ) (10 bodů)
3. Odložení vleže ve skupině (vzdálenost 30 kroků, 2 min.) (10 bodů)
4. Přenesení psa psovodem a cizí osobou (5 m + 5 m, pes má náhubek) (10 bodů)
5. Chůze po nepříjemném materiálu s jedním zastavením (10 bodů)
CELKEM 100 bodů
Minimální počet bodů pro získání zkoušky (70 bodů)
KOMENTÁŘ K PROVÁDĚNÍ CVIKŮ ZKOUŠKY ZOP PRO ZÁKLADNÍ ČÁST
1. PŘIVOLÁNÍ (10)
Varianta A
Povelu : .. Ke mně " a upažení levé ruku s následným připažením " K noze " a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno
Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel " Volno " musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků.
Psovod se na pokyn rozhodčího zastaví a otočí se čelem ke psu, na další pokyn rozhodčího přivolá psa povelem " Ke mně ". Pes má radostně a přímou cestou přiběhnout k psovodovi a usednout před něj. Na další povel " K noze " má pes usednout k noze psovoda.
Varianta B
Povely : "K noze" a tlesknutí dlaní levé ruce na levé stehno, příp. "Sedni " a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno (možno použít u zastavení) Psovod vyjde s neupoutaným psem.
Na pokyn rozhodčího se pes na povel " Volno " musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků.. Psovod na pokyn rozhodčího zavelí " K noze ". Pes se má radostně a přímou cestou zařadit k levé noze psovoda a pokračovat s ním v chůzi.
Na pokyn rozhodčího se psovod zastaví a pes na povel " K noze " nebo " Sedni " usedá k jeho levé noze.
Pozn.
Součástí obou variant je i cvik VOLNO - povel "Volno " a ukázání pravou rukou do žádaného směru. Na tento povel se pes musí vzdálit minimálně 10 kroků od psovoda. Pokud se pes nevzdaluje ani po 3. povelu, může být cvik PŘIVOLÁNÍ anulován.
2. OVLADATELNOST NA VODÍTKU (10)
Povelu : "K noze " a tlesknout (dlaní levé ruku na levé stehno "Sedni ")
Pes na vodítku ochotně a ukázněně následuje psovoda vedle jeho levé nohy tak, aby svým kohoutkem byl na její úrovni.
Pes nesmí psovoda předbíhat ani se opožďovat, nesmí bránit psovodovi v pohybu.
Vodítko je stále v pravé ruce a má být prověšené. Podle pokynů rozhodčího se provádějí obraty vpravo, vlevo a čelem vzad a to za pohybu i v klidu. Výkon se provádí v normální chůzi, v pomalé chůzi, či poklusem.
Povel " K noze " je povolen při každém vykročení ze základní polohy, při změně směru či způsobu chůze (klus, pomalá chůze) a při zastavení (zde možno i povel "Sedni "). Další ovlivňování - pohyby rukou, tělem či zvuky - není povoleno.
3. OVLADATELNOST BEZ VODÍTKA (10)
Obdoba cviku č. 2 ovšem s neupoutaným psem. Pes by se v žádném směru neměl vzdálit od nohy psovoda více než 2O cm.
4. SEDNI - LEHNI - VSTAŇ (10)
Povely "Sedni" - lehký úder levou rukou na levé stehno
" Lehni" - mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu "Vstaň" - mírné pokrčení v kolenou Pes je na vodítku.
Pokyny k vydání povelu dává rozhodčí. Pes po provedení každé polohy v ní setrvá tak dlouho, dokud mu psovod nedá jiný povel. Pozn. U zkoušky ZOP je možno tolerovat mírně upravené posunkové povely.
5. ODLOŽENÍ (10)
Povely lehni - mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu
" Zůstaň" - mírné přiloženi dlaně levé ruky před čenich psa.
Psovod položí na určeném místě psa a dá mu povel "Zůstaň". Na pokyn rozhodčího se psovod vzdálí od psa 30 kroků, otočí se směrem ke psu a zůstane klidně stát. U psa nesmí zůstat vodítko ani jiný předmět. Během tohoto cviku probíhá přezkoušeni dalšího psa v poslušnosti.
Opakování povelu znamená anulaci cviku. Pokud se pes vzdálí z místa o více než 3 metna je cvik také anulován.
Při nepřízni počasí (silná rosa, silný déšť, mráz apod.) může psovod po předchozí dohodě s rozhodčím odložit psa na vlastní textilní podložku velikostí svého psa. Rozhodčí však zkontroluje nezávadnost podložky (čistota, zápach apod.).
PRO CVIKY SKUPINOVÉ A SPECIÁLNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Počet psů ve skupině je 3-5, velikost i složení skupiny určuje vedoucí zkoušek po dohodě s rozhodčím.
Je žádoucí, aby ve skupině byli psi přátelští, kteří k sobě necítí žádnou antipatii, nebo i jakýkoliv projev agresivity vůči ostatním psům či psovodům ve skupině může znamenat vyloučení psa ze zkoušky.
Pokud zde není uvedeno jinak, platí pro cviky v této části stejné povely i podmínky provádění jako v části základní, Cviky však na pokyny rozhodčího provádějí všichni psovodi i psi ve skupině současně.
Pro pohyb celé skupiny může rozhodčí použít další povely:
Vlevo (vpravo 1 protichodem - Povel se vydává, když jde skupina v zástupu za sebou. Po povelu se psovod na prvním místě otočí ve smyslu povelem daného směru (v poloměru cca l m) do protisměru (o 180o), Ostatní pokračují každý až do místa, kde se 1 otáčel a provedou totéž. Skupina jde nakonec protisměrně.
Vlevo (vpravo 1 utočit - Obdoba předchozího povelu s tím rozdílem, že se l . psovod na povel otáčí v daném směru v poloměru asi 1 m tak dlouho, dokud neuslyší povel: "Směr přímý". Takto lze skupinu navést např., do kolmého směru apod.
Bude-li ve skupině některý pes neukázněný tak, že svým chováním naruší opakovaně cvičení ostatních psů, může být jeho posuzování rozhodčím ukončeno.
Pokud na zkouškách nebude potřebný počet psů plnicích stejný stupeň zkoušky (alespoň 3), musí se skupina doplnit na potřebný počet pomocnými psy. Tyto psy je povinen připravit pořadatel zkoušek.
Vzdálenost psovodů ve skupině upraví před začátkem posuzování rozhodčí, Mezery by však po celou dobu posuzování neměly být menší než 2 metry a větší než 4 metry. Psovodi ve skupině jsou povinni upravit své tempo chůze tak, aby řadu nepředbíhali, ani se příliš neopožďovali.
1. OVLADATELNOST NA VODÍTKA ve skupině (10 bodů) viz cvik č. 2 pro Zákl. část
2. SEDNI - LEHNI - VSTAŇ NA VODÍTKU ve skupině (10 bodů)Provádí se pouze na vodítku, jinak platí popis cviku č.4 pro Zákl. část.
3. ODLOŽENÍ V LEŽE ve skupině (10 bodů)
Psi jsou odloženi ve vzdálenosti 30 kroků po dobu 2 minut. Jinak platí popis cviku č.5 pro Zákl. část,
4. PŘENESENÍ PSA PSOVODEM A CIZÍ OSOBOU (10 bodů)
Součástí tohoto cviku je přezkoušení návyku psa na náhubek. pes má náhubek nasazen po celou dobu trvání cviku. Pokud pes projeví v průběhu cviku agresivitu k psovodovi či k cizí osobě (pomocníkovi), je cvik ukončen a anulován. Ze zkoušky však pes vyloučen není. Pes sebou má nechat manipulovat bez náznaku strachu a s dostatečným sebevědomím. Nemá z náruče skákat ani se vzpírat. Psovod ho může v průběhu cviku chválit a povzbuzovat.
Průběh cviku
a) pro psy, které unese ledna osoba (závisí na fyzické zdatnosti psovoda a pomocníka) Psovod zvedne svého psa opatřeného náhubkem ze země či z vyvýšené podložky (lavice, stůl a pod,) a v náručí ho nese S metrů k cizí osobě (pomocníkovi). Zde psa cizí osobě předá a ta jej v náručí přenese zpět do výchozího místa. Tam psa opatrně položí na zem nebo na podložku. Psovod jde zároveň s pomocníkem a psa si na výchozím místě převezme.
b) pro psy, kteří musí byt (pro svoji váhu) neseni více osobami
Psovod a cizí osoba (jeden případně více pomocníků), zvednou psa opatřeného náhubkem ze země či vyvýšeně podložky (lavice, stůl a pod.) tak, aby cizí osoba nesla psa u hlavy. Pak v náručí nesou psa 10 metrů. Mohou jít rovně a po 10 metrech psa položit na zem, nebo jdou 5 metrů a vrátí se zpět do výchozího místa, tam položí psa na podložku.
Pokud psovod ze zdravotních důvodů nemůže svého psa přenášet, může ho (po dohodě s rozhodčím) nahradit jiný pomocník určený pořadatelem.
5. CHŮZE PO NEPŘÍJEMNÉM MATERIÁLU (10 bodů)
Nepříjemným materiálem se zde rozumí takový povrch, který není pro pohyb psa zcela běžný a vyžaduje od psa, aby svůj pohyb tomuto materiálu přizpůsobil. Pro přípravu cviku se doporučují tyto druhy materiálu ; igelit, hrubší štěrk, sutiny, vlnitý plech nebo laminát, pás linolea příp.led.
Pro splnění cviku je nutné, aby se pes pohyboval alespoň po třech druzích materiálu. Každý druh má mít délku nejméně 3 metry a jednotlivé druhy mají na sebe navazovat. Pořadatel ručí za to, že pohyb psů bude bezpečný, ručí taká za přípravu cviku. Po dohodě s rozhodčím je možné užít i jiné než navrhované druhy materiálu, musí však splňovat daná kritéria.
Povel : K noze . - tlesknutí dlaní levé ruku na levé stehno " Sedni " (při zastavení)
Psovod se psem na vodítku u nohy přechází určený prostor, na pokyn rozhodčího se zastaví a psa u nohy posadí. Na další pokyn rozhodčího pokračuje v chůzi.
Pes by se měl chovat přirozené, měl by jít sebevědomé u nohy a po zastavení ihned usednout. Neměl by projevovat nechuť k provedení cviku ani bázlivost.
Zkouška základní ovladatelnosti (ZZO)
Kritéria pro zkoušku ZZO
1. Stáří psa nejméně 10 měsíců.
2. Účast na zkoušce nepodmiňuje splnění jiného druhu nebo stupně zkoušky.
3. Povelovou techniku uvádí zkušební řád u každého cviku zkratkou Z = povel zvukový, P = povel posunkový. Psovod může použít jeden povel nebo oba současně. Použití oslovení psa jménem je vždy možné před zvukovým povelem.
Náplň zkoušky ZZO, dosažitelné body
1. P o s l u š n o s t:
a) přivolání psa (libovolný ze dvou způsob ZP 10
b) ovladatelnost psa na vodítku ZP 10
c) sedni - lehni (na vodítku u nohy) ZP 10
d) za pochodu odložení vleže ZP 10
e) aport volný (předmět psovoda) ZP 10
f) odložení psa (15 kroků) ZP 10 60 (42)
2. S p e c i á l n í c v i k y
a) přivolání psa za ztížených podmínek ZP
b) chování psa ve skupině osob ZP
c) chování psa krátkodobě přivázaného
a ponechaného o samotě ZP
Připomínky k provádění zkoušky ZZO
1. Pokud se v tomto článku jinak neuvádí, platí pro provádění cviků pokyny z druhé části zkušebního řádu „Metodika a provádění cviků“.
2. Přivoláním psa libovolným způsobem se rozumí způsob přivolání psa, který v obou způsobech popisuje druhá část tohoto ZŘ.
3. Ovladatelnost psa na vodítku se provádí za chůze s obratem vlevo, vpravo bok a čelem vzad.
Předepsaný pohyb psa na vodítku u nohy se přezkouší i za poklusu na rovném úseku dlouhém 10 kroků.
Provede se přezkoušení ovladatelnosti psa na místě -obraty vlevo, vpravo bok a čelem vzad.
4. Cvik „Sedni – lehni“ se provádí na vodítku u nohy.
Psovod je v základním postoji a pes sedí u jeho levé nohy.
Na pokyn rozhodčího psovod psa položí a po třech sekundách na povel rozhodčího psa posadí.
5. Odložení za pochodu vleže se provede po 10 - 15 krocích na povel rozhodčího.
Psovod se psem na vodítku za pochodu posunkovým a slovním povelem psa i s vodítkem položí a aniž by měnil rytmus a způsob chůze pokračuje dále ještě 10 kroků.
Na povel rozhodčího se otočí a vrací se ke psu.
Přistoupí k jeho pravé straně, zastaví se a zvedne vodítko. Na další pokyn rozhodčího psa posadí.
6. Ke cviku „Aport volný“ může použít psovod libovolný předmět.
Předmět musí být odhozen do vzdálenosti minimálně 10 kroků.
Při odhazování předmětu může být pes držen za obojek.
Pes musí donést předmět do vzdálenosti minimálně 2 kroky od psovoda.
7. Při cviku „Odložení psa“ se dostaví psovod se psem na určené místo.
Zde zaujme základní postoj, pes sedí u levé nohy.
Na pokyn rozhodčího uvolní psa z vodítka a posunkovým a slovním povelem psa položí.
Dalším povelem ponechá psa na místě a odchází do vzdálenosti 15 kroků, kde na povel rozhodčího zastaví, otočí se a setrvá do dalšího pokynu rozhodčího.
8. Cvik „Přivolání psa za ztížených podmínek“ se může provádět na cvičišti nebo přilehlých prostorách.
Psovod se psem na volno a s náhubkem jde určeným směrem v úseku dlouhém 50 kroků.
Na tomto úseku na psa působí ve vzdálenosti od osy postupu 30 kroků a 20 kroků od výchozího bodu rušivé podněty a to v prvé řadě dva pohybující se psovodi se psy na vodítku.
Dalším rušivým podnětem vzdáleným od dvou psovodů 10 kroků budou dvě osoby, které si budou hrát s míčem a to buď si můžou házet nebo kopat ve vzdálenosti od sebe asi 5 kroků. Míč se musí pohybovat větší část doby po zemi.
Psovod dá psovi povel „Volno“ do směru, kde jsou dva psovodi se psy a dvě osoby, hrající si s míčem.
Pokud pes na jeden z rušivých podnětů zareaguje a rozběhne se daným směrem minimálně 10 kroků, je psovodem na pokyn rozhodčího přivolán.
Pokud se pes nechce od psovoda vzdálit, je osobami na sebe upoután (hlasitým hovorem, křikem, pohybem).
Způsob přivolání si může psovod zvolit.
Cílem cviku je přivolat psa, který je zaujat výše popisovanými činnostmi.
Pes, který se vzdálí od psovoda, nesmí napadat psy, psovody a osoby, hrající si s míčem.
9. Cvik „Chování psa ve skupině lidí“.
Psovod se psem na vodítku přichází ke dvěma stojícím osobám.
Zde se zastaví, psa si posadí u levé nohy a začne s nimi rozhovor.
Po 30 vteřinách přichází další dvě osoby, které se zastaví tak, aby byl pes uprostřed skupinky a zapojují se do hovoru.
Po dalších 30 vteřinách přichází další psovod se psem na vodítku a zastaví se těsně u skupiny.
Celá skupina setrvá v rozhovoru ještě 30 vteřin.
Zkoušený pes musí celou dobu klidně sedět, nesmí přicházející napadat a nebo projevovat bázeň.
Nesmí útočit ani na psovoda se psem.
10. Cvik „Chování psa krátkodobě přivázaného a ponechaného o samotě“ se provádí v prostoru mimo cvičiště, pokud možno v místech, kde je mírný pohyb osob (možno i pomocníků).
Psovod se psem na vodítku a náhubkem přichází k rozhodčímu, zde se zastaví, posadí psa a s rozhodčím se pozdraví podáním ruky.
Rozhodčí určí psovodovi místo, kde uváže psa na vodítko, maximálně 2m dlouhé.
Psovod nechá uvázaného psa s náhubkem a odchází do úkrytu vzdáleného minimálně 20 kroků.
Pes může být v jakékoliv poloze.
Po 1 minutě od doby, kdy psovod zašel do úkrytu přejde v těsné blízkosti od psa skupinka hlasitě se bavících osob.
Po 30 vteřinách přejde v těsné vzdálenosti kolem uvázaného psa pomocník se psem.
Při setkání s rozhodčím a i v době, kdy je uvázaný, se pes musí chovat klidně, nemá štěkat a na procházející osoby ani na psa nesmí útočit.
11. Hodnocení provedení cviků části "Poslušnost" se provádí jako u ostatních zkoušek tohoto zkušebního řádu.
12. Hodnocení speciálních cviků:
a) přivolání psa za ztížených podmínek
- okamžitá reakce na povel a rychlé, přímé a radostné přiběhnutí k psovodovi, malé nepřesnosti v ukončení cviku - prospěl výborně
- vyžádání druhého a třetího povelu, pomalý a nepřímý příchod - prospěl
- pes nepřijde ani na třetí povel ke psovodovi - neprospěl.
b) chování psa ve skupině lidí
- pes sedí klidně u nohy psovoda, na přicházející osoby reaguje klidem - prospěl výborně
- pes při příchodu osob projevuje mírný neklid, ale nechá se povelem psovoda uklidnit - prospěl
- pes při příchodu osob projevuje velký neklid, to ať už přílišnou bázlivost nebo agresivitu, k uklidnění je třeba opakovaných povelů, na které pes reaguje nedostatečně - neprospěl.
c) chování psa krátkodobě přivázaného a ponechaného o samotě
- pes se při setkání s rozhodčím chová klidně, po uvázání a vzdálení se psovoda je klidný, neprojevuje bázeň, ani agresivitu, kolem jdoucí osoby a psa klidně sleduje - prospěl výborně
- při setkání s rozhodčím projeví mírný neklid, po uvázání a odchodu psovoda celou dobu štěká, na procházející osoby a psa štěká bez úmyslu je napadnout - prospěl
- při setkání s rozhodčím projevuje agresivitu se snahou napadení, po uvázání silný neklid, procházející osoby a psa napadá - neprospěl.
13. Pro splnění části „Speciálních cviků“ je třeba, aby pes ve dvou cvicích splnil cvik alespoň na „Prospěl“ a v jednom může být hodnocen „Neprospěl“.